Na podlaze leží mosazná nábojnice dlouhá dva centimetry. Pro laika je to odpadek. Pro balistika je to podepsaný dokument — otisk zbraně, která ji vystřelila, tak jedinečný, že se dá porovnat se vzorkem ve sbírce a označit konkrétní kus mezi tisíci stejných modelů.
Balistika je jednou z nejstarších a zároveň nejexaktnějších disciplín kriminalistiky. A na rozdíl od svědeckých výpovědí nelže.
Tři balistiky, ne jedna
Obor se dělí na tři části a každá odpovídá na jinou otázku:
- Vnitřní balistika řeší, co se děje uvnitř hlavně — od zážehu prachové náplně po okamžik, kdy střela opustí ústí. Právě tady vznikají stopy, které kriminalisty zajímají nejvíc.
- Vnější balistika popisuje let střely vzduchem. Z ní se počítá dráha, úhel a vzdálenost výstřelu.
- Terminální balistika zkoumá, co střela udělá po dopadu — v těle, ve zdi, ve skle. Z tvaru vstřelu se často určí typ střeliva i směr střelby.
Vyšetřovatel u soudu potřebuje všechny tři. Jedna určí zbraň, druhá místo, odkud se střílelo, třetí potvrdí nebo vyvrátí verzi o sebeobraně.
Vývrt hlavně: proč je každá zbraň jiná
Uvnitř hlavně jsou spirálovité drážky, které střele udělují rotaci, a tím stabilizují její let. Při výrobě se vyřezávají nástrojem, který se každým řezem nepatrně opotřebuje — takže i dvě hlavně vyrobené za sebou na stejném stroji mají mikroskopicky odlišný profil. K tomu se přidá koroze, opotřebení výstřely a náhodné škrábance.
Když střela projde hlavní, tyto nerovnosti se do jejího měkkého pláště obtisknou jako podélné rýhy. Balistik pak pod srovnávacím mikroskopem — přístrojem, který ukáže dva vzorky vedle sebe v jednom zorném poli — otáčí střelou z místa činu proti zkušební střele vypálené ze zajištěné zbraně. Když se rýhy překryjí a pokračují přes hranu obrazu jako jedna čára, je to shoda.
Základní údaje ale prozradí i samotná střela bez porovnání: počet drážek, jejich šířka a směr otáčení (doprava, nebo doleva) zúží okruh na několik konkrétních výrobců. Glock má polygonální vývrt, revolvery Colt točí doleva, Smith & Wesson doprava. Ještě než máte podezřelého, víte, jakou zbraň hledáte.
Nábojnice: podpis závěru a zápalníku
Střela se často roztříští nebo zůstane v těle. Nábojnice ale zůstává na místě činu a nese ještě víc stop:
- Otisk zápalníku na dně nábojnice — tvar, hloubka a poloha důlku jsou pro daný kus zbraně charakteristické.
- Stopa čela závěru, o které se nábojnice při výstřelu opře. Povrch závěru je po obrobení plný mikrorýh, které se do měkké mosazi obtisknou jako razítko.
- Stopy vytahovače a vyhazovače — dva drobné škrábance na okraji, které vznikají při vyhození nábojnice z komory.
Trojice těchto stop stačí k identifikaci zbraně i tehdy, když samotná střela chybí. Právě proto se nábojnice na místě činu nejdřív označí a vyfotografují, a teprve pak zvedají — jejich poloha navíc pomáhá zrekonstruovat, kde střelec stál.
Stopy po výstřelu na rukou a oblečení
Při výstřelu unikne z hlavně a ze závěru oblak zplodin: nespálený prach, saze a mikroskopické částice těžkých kovů — olova, barya a antimonu. Usadí se na ruce střelce, na rukávu, na oblečení oběti.
Tyto povýstřelové zplodiny se snímají lepicími terčíky a analyzují elektronovým mikroskopem. Charakteristická je kombinace všech tří kovů v jediné kulovité částici — ta vzniká pouze při výstřelu.
Zásadní je ale jejich rozložení kolem vstřelu na oblečení. Podle hustoty sazí a rozptylu prachových zrn se určí vzdálenost výstřelu: kontaktní výstřel zanechá otisk ústí hlavně na kůži, výstřel z půl metru zřetelný věnec sazí, výstřel ze tří metrů už nic. A právě tenhle detail rozhoduje mezi verzí o sebeobraně a chladnokrevnou popravou.
Od sbírky k databázi
Každý výsledek by byl k ničemu bez možnosti porovnání. Zkušební střely a nábojnice ze zajištěných zbraní se proto ukládají do balistických sbírek a jejich snímky do databází, které umí automaticky vyhledávat podobné vzory. Systém sám navrhne kandidáty na shodu, konečné slovo má vždy člověk u mikroskopu.
Díky tomu se pravidelně stává, že zbraň zabavená při silniční kontrole propojí dva zdánlivě nesouvisející případy staré několik let. V nevyřešených případech je balistika často jediná stopa, která nezestárne — mosaz v obálce s doličnými předměty vypadá po dvaceti letech stejně jako první den. Stejně spolehlivě fungují i otisky prstů, o kterých jsme psali v článku Daktyloskopie od A do Z.
Který případ vyřešíte vy?
Balistika, daktyloskopie i výslech mají jedno společné: bez člověka, který jednotlivé střípky poskládá dohromady, jsou to jen čísla v protokolu. Přesně tuhle práci si můžete vyzkoušet doma — v našich detektivních hrách dostanete kompletní vyšetřovací spis v nových pevných spisových deskách a nikdo vám neřekne, co je v něm důležité.
- Nevyřešená loupež v bance Horizont — cold case z roku 2000. Ozbrojené přepadení, zmizelé miliony a spis, který dvacet let nikdo neotevřel.
- Ledové ticho v Jevanech — zamčená pracovna, čerstvý sníh bez jediné stopy a tělo, které tam podle všech zákonů logiky nemá být.
- REKVIEM — vražda profesora Sokola na půdě Univerzity Karlovy. Obtížnost 4 z 5 a šest lidí, kteří měli motiv.
Nalijte si kávu, rozsviťte lampu a rozložte spis na stůl. Zbytek už je na vás.
